Bechyňka byla od začátku stavěná pro elektrický provoz. Proto na trati nenajdete příliš umělých staveb, jichž jsou jiné lokálky plné, a trať doslova kopíruje zvlněný terén. Na stoupáních až 40 promile se nezávislé trakci dařilo těžce a nikdy zde žádná pára či diesel dlouho nevydržely. Je možná absurdní, že tedy takováto čistě elektrická trať má stránku věnovanou dieselům, ale právě proto zde se můžeme pyšnit obrázky lokomotiv, po nichž by na jiné trati neštěkl ani pes.
V současné době se na Bechyňku dostanou při napěťových výlukách táborští "kocouři". A pokud by někdo v Táboře nechápal, co že je to ten kocour, tak zde přezdívají této řadě "čmeláček" nebo "malý čmelák". No, je to logické, ne? Vždyť mu zbyly jen 4 nápravy. Ale kupodivu si na stoupáních pro bechyňku typických vedou ještě lépe než obligátní žehličky. Proč by také ne? Výkon mají větší a na trati Tanvald-Harrachov nahradily i ozubnicové lokomotivy.
Ještě ke čmeláčkům: klasici praví, že při rekonstrukci troleje v roce 1938 a v začátcích výstavby letiště zde jezdila pára: 310.0, 431.0 a 414.0 (takovou fotku náležitě honoruji).

Robert