Úřadními těmito zkouškami a dosavadními jízdami jest prokázáno, že zařízení provedená na teto místní dráze jako prvý pokus toho spůsobu, aby se vyšetřilo, bude-li pohon elektrický spůsobilým prostředkem trakčním pro místní dráhy v Čechách zemí garantované — výborně se osvědčují a že pokus ten v ohledu technickém dokonale se zdařil.

Skutečným provozováním při pravidelné dopravě bude také zjednán jasný obraz o tom, jaká zjednodušení v systému provozovacím bude lze zaváděti vzhledem na pohon elektrický, aby také výlohy provozovací na míru skutečné potřeby byly přivedeny a v řádném poměru k množství dopravených osob a nákladů jsouce, příjmům provozovacím byly přiměřeny a podnik dráhy nemírně netížily.

Výsledky v tom směru v pravidelné dopravě získané a z účtů provozovacích plynoucí rozhodnou pak o tom, bude-li elektrické síle také pole této působnosti v Čechách i jinde otevřeno, bude-li síla ta prostředkem dosti mocným, aby závazky záruční pro království České z drah místních plynoucí snížila a tím samým dráhy tyto pro budoucnost nejen technicky spolehlivým, ale také výnosným komunikačním prostředkem učinila. V tomto případe místní dráhy z Tábora do Bechyně stalo se vše, co státi se mohlo, aby kýženého výsledku toho se dosáhlo.

Elektrárna dráhy neslouží totiž jenom výrobě síly elektrické pro pohon dráhy, nýbrž také ještě k osvětlování města, kteréž myšlénku, aby na místě dosavadního nedostatečného osvětlování petrolejem obdrželo moderní, levné a dobré osvětlení elektrické a k tomu ještě motorickou sílu pohonnou k účelům živnostenským, uvítalo s radostí, a ježto nebylo podnikatele, kterýž by financování podniku toho na sebe vzal, poněvadž zařízení osvětlovací na základě zákona ze dne 17. prosince 1892 o podporování místních drah ze zemských prostředků podporovati nelze, ujednala městská obce Táborská se zemským výborem smlouvu stran dodávky proudu z elektrárny místní dráhy k účelům osvětlování, zemský výbor pak svolil, aby stroje dynamoelcktrické k osvětlování sloužící byly v elektrárně dráhy postaveny a obsluhovány, začež město ujednanou sumou as 30.000 K k výlohám na zvětšení elektrárny přispělo a pak s firmou F. Křižík smluvilo, dadouc jí koncessi k rozvodu proudu po městě na 50 let, aby táž zařízení osvětlovací svým nákladem provedla.

Toto spojení výroby proudu pro světlo i pro dráhu má zvláštní důležitost. Cena proudu pro světlo bývá vždy značně vyšší, než pro pohon, a to z té příčiny, že stroje pro výrobu proudu světelného pracují jen krátkou dobu denně, ač výlohy s obsluhou spojené jsou stejné.

V době, kdy stroje nejdou, hradí se proud z akkumulatorů, což jest sice pro jakost a klidnost světla s výhodou, ale spojeno se ztrátami, a tedy nákladné.

Celkem připadá zde na jednotku vyrobeného proudu větší kapitál investovaný, větší obnos na obsluhu a amortisaci, nehledíc ku větší spotřebě paliva následkem ztrát a častějšího zatápění.

Spojením obou účelů — jakož se stalo v Táboře — mnohé z těchto nepříznivých okolností se zmírní, ano některé zcela zmizí: stroje pracují pro oba účely společně a není tudíž třeba v době denní krýti proud z akkumulatorů, což bývá z pravidla těžkou vadou při menších světelných stanicích, neboť dodávají levný proud pro motory, který draho vyrábějí, berouce jej z akkumulatorů.

Obsluha strojů se podstatně nezmění porovnajíc ji s obsluhou, jakou by vyžadoval kterýkoli z obou účelů sám.

Tak stalo se, že lze městu Táboru dodávati proud tak lacino, že jej za podobnou cenu nemá žádná městská stanice, která musí proud z uhlí (parou) vyráběti.

7