Úřadními těmito zkouškami a dosavadními jízdami jest prokázáno, že
zařízení provedená na teto místní dráze jako prvý pokus toho spůsobu,
aby se vyšetřilo, bude-li pohon elektrický spůsobilým prostředkem trakčním
pro místní dráhy v Čechách zemí garantované — výborně se osvědčují
a že pokus ten v ohledu technickém dokonale se zdařil.
Skutečným provozováním při pravidelné dopravě bude také zjednán jasný
obraz o tom, jaká zjednodušení v systému provozovacím bude lze zaváděti
vzhledem na pohon elektrický, aby také výlohy provozovací na míru
skutečné potřeby byly přivedeny a v řádném poměru k množství dopravených
osob a nákladů jsouce, příjmům provozovacím byly přiměřeny a podnik dráhy
nemírně netížily.
Výsledky v tom směru v pravidelné dopravě získané a z účtů provozovacích
plynoucí rozhodnou pak o tom, bude-li elektrické síle také pole této působnosti
v Čechách i jinde otevřeno, bude-li síla ta prostředkem dosti mocným, aby
závazky záruční pro království České z drah místních plynoucí snížila
a tím samým dráhy tyto pro budoucnost nejen technicky spolehlivým, ale také
výnosným komunikačním prostředkem učinila. V tomto případe místní dráhy
z Tábora do Bechyně stalo se vše, co státi se mohlo, aby kýženého výsledku
toho se dosáhlo.
Elektrárna dráhy neslouží totiž jenom výrobě síly elektrické pro pohon
dráhy, nýbrž také ještě k osvětlování města, kteréž myšlénku, aby
na místě dosavadního nedostatečného osvětlování petrolejem obdrželo
moderní, levné a dobré osvětlení elektrické a k tomu ještě motorickou sílu
pohonnou k účelům živnostenským, uvítalo s radostí, a ježto nebylo
podnikatele, kterýž by financování podniku toho na sebe vzal, poněvadž zařízení
osvětlovací na základě zákona ze dne 17. prosince 1892 o podporování místních
drah ze zemských prostředků podporovati nelze, ujednala městská obce Táborská
se zemským výborem smlouvu stran dodávky proudu z elektrárny místní dráhy
k účelům osvětlování, zemský výbor pak svolil, aby stroje
dynamoelcktrické k osvětlování sloužící byly v elektrárně dráhy
postaveny a obsluhovány, začež město ujednanou sumou as 30.000 K k výlohám
na zvětšení elektrárny přispělo a pak s firmou F. Křižík smluvilo,
dadouc jí koncessi k rozvodu proudu po městě na 50 let, aby táž zařízení
osvětlovací svým nákladem provedla.
Toto spojení výroby proudu pro světlo i pro dráhu má zvláštní důležitost.
Cena proudu pro světlo bývá vždy značně vyšší, než pro pohon, a to z té
příčiny, že stroje pro výrobu proudu světelného pracují jen krátkou
dobu denně, ač výlohy s obsluhou spojené jsou stejné.
V době, kdy stroje nejdou, hradí se proud z akkumulatorů, což jest sice pro
jakost a klidnost světla s výhodou, ale spojeno se ztrátami, a tedy nákladné.
Celkem připadá zde na jednotku vyrobeného proudu větší kapitál investovaný,
větší obnos na obsluhu a amortisaci, nehledíc ku větší spotřebě paliva
následkem ztrát a častějšího zatápění.
Spojením obou účelů — jakož se stalo v Táboře — mnohé z těchto nepříznivých
okolností se zmírní, ano některé zcela zmizí: stroje pracují pro oba účely
společně a není tudíž třeba v době denní krýti proud z akkumulatorů,
což bývá z pravidla těžkou vadou při menších světelných stanicích,
neboť dodávají levný proud pro motory, který draho vyrábějí, berouce jej
z akkumulatorů.
Obsluha strojů se podstatně nezmění porovnajíc ji s obsluhou, jakou by vyžadoval
kterýkoli z obou účelů sám.
Tak stalo se, že lze městu Táboru dodávati proud tak lacino, že jej za
podobnou cenu nemá žádná městská stanice, která musí proud z uhlí
(parou) vyráběti.
|